Moje práce je inspirována tématem Mikve. Mikve jsou židovské lázně. Od začátku mne fascinovala myšlenka, že člověk/předmět, který projde lázní, tak změní svou podstatu. Tato skutková podstata je známa pouze dotyčné osobě a nikdo jiný o ní nemusí ani vědět.
Problematika rapidně přibývajících imigrantů v Evropě je velmi aktuálním tématem. Je mnoho radikálních názorů, jak tento problém řešit. Každá mince má však dvě strany. Když jsem zabrousila do tématu hlouběji, začalo se mi svírat srdce čím dál více. Poslechla jsem si pár osobních příběhů jednotlivých imigrantů z celého světa, důvod, proč riskují svoje životy za každou cenu, byl jasný. Lepší život pro jejich děti. Protože ve většině případů znamenalo zůstat, že je nečeká život ŽÁDNÝ.
Moře, které je většinou dělí od „země zaslíbené”, je ona očistná voda Mikve. Pokud jí člověk projde a přežije, tak po pár letech dostane občanství. A i když dělá v očích Evropanů tu nejpodřadnější práci, povýší z chudobince do střední třídy. Stane se z něj někdo jiný. Jiný občan a nový život.
Ne všem se podaří projít touto očistou. Lidé, kteří to zvládli, měli ohromné štěstí. Moje práce se však spíše zaměřuje na tu smutnější stránku Mikve. Chci, aby si lidé vážili toho, co mají. Mají ohromné štěstí jen proto, že se narodili na správné straně „Mikve.”. Nesmíme zavírat oči před touto problematikou a musíme začít jednat. Jak? To už je jen na nás.
(2015)
Share